Test - úvaha o víle amálce

Když se dnes ohlédnu do svého dětství, velmi jasně si vybavuji svou obrovskou touhu stát se vílou Amálkou. Tato drobná a půvabná postavička z oblíbeného večerníčku mě naprosto očarovala hned při svém prvním sledování. Líbily se mi její dlouhé plavé vlasy, které jí neustále poletovaly kolem obličeje, a ten jednoduchý věneček z lučního kvítí. Její modré šatičky a lehkost, s jakou se vznášela nad lesním paloučkem, ve mně naplno probouzely dětskou fantazii. Pamatuji si, jak jsem se často točila v obýváku a představovala si, že jsem stejně éterická a kouzelná jako ona.

musíte vědět!

TEST: Chcete si u moře opravdu odpočinout? Ujasněte si, co od dovolené

Dalším velkým důvodem, proč jsem k Amálce tolik vzhlížela, bylo její neuvěřitelné propojení s přírodou. Fascinovalo mě, že žije v lese, povídá si se zvířátky a dokáže tančit jen tak na bosých nohách v ranní rose. Její svět se mi zdál mnohem svobodnější a zajímavější než ten můj, který byl občas svázaný pravidly dospělých. Chtěla jsem mít stejnou moc rozumět řeči ptáků, běhat po mechu a pomáhat lesním tvorům s jejich každodenními starostmi. Pro malou holčičku představoval její život naprostý vrchol volnosti a kouzelného dobrodružství.

Kromě jejího krásného vzhledu a života v přírodě mě silně přitahovala i její dobrá a laskavá povaha. Amálka byla vždy připravena pomoci každému, kdo se ocitl v nouzi, a to s neobyčejnou lehkostí a úsměvem na tváři. Přestože byla malinkatá a vypadala křehce, dokázala si chytře poradit i s mnohem většími a zlomyslnějšími protivníky. Obdivovala jsem její odvahu, se kterou se neváhala postavit všem nástrahám a nespravedlnostem, jež se v lese objevily. V hloubi duše jsem toužila být přesně taková – navenek jemná, ale uvnitř silná a vždy stojící na straně dobra.

Tady chci teď změnit text. Proč se mi to neukáže jednoduše?

Dnes už samozřejmě vím, že se skutečnou vílou nikdy nestanu, ale ta dětská touha ve mně přesto zanechala krásnou stopu. Víla Amálka pro mě navždy zůstane symbolem nevinnosti, hluboké lásky k přírodě a víry v to, že laskavost má obrovskou sílu. I v dospělosti se občas přistihnu, jak při procházce lesem na chvíli zavřu oči a představuji si ten její pohádkový svět. Možná už nenosím věneček z květin na hlavě, ale snažím se zachovat si kousek její empatie ve svém vlastním životě. A tak, ačkoliv jsem nevyrostla v lesní bytost, vzpomínka na ni mě stále dokáže spolehlivě zahřát u srdce.

musíte vědět!

test V: Největší past moderní dovolené? Tohle všichni dělají, pak toho litují